Severní Itálie - mamky s dětmi

Čtyři mámy, osm dětí ve věku 2-5 let a jedna teenagerka! Že by nultý ročník La Volavčích expedic? Přemýšlela jsem, zda to nevyprsknout do světa pro veřejnost, ale tady to bylo jednoduché, první 3 oslovené kamarádky a "bum ho", prostě jsme vyjely (znáte to, že obvykle sháníte nejdřív, kdo pojede, pak obvykle před akcí sháníte ještě náhradníky...tady nic z toho!). Květen 2023.

To jsem se tak porozhlížela na HomeExchange, zda by tam nebyl větší domek pro maminky s dětmi. A on tam byl! Na severu Itálie, v Alpách v Alto Adige v malé vesnici tak hodinku od Bolzana. Vydala jsem se tedy ze všech mých HomeExchangových nastřádaných bodů a mohli jsme jet! Do 200 let starého domku s terasou vhodnou pro děti, kde nám sestřenice majitele nosila čerstvé saláty ze zahrádky a kde jsme slyšeli tu památnou větu "Ale né, my to máme rádi, nám to nevadí!" poté, co jsem místní na konci pobytu uklidňovala, že už zítra odjedeme a budou mít zase ticho a klid :D. Ach, ta Itálie!

Nutno říct, že při zjišťování informací na výlety po okolí bylo velkou výhodou, že umím Italsky, protože moc zdrojů v angličtině, natož v češtině, jsem nenašla. Zato Italské stránky skýtaly překvapivě mnoho do detailu popsaných informací, včetně informací o vhodnosti pro děti, průjezdnost kočárky, či informace o hřištích. Připomínalo to tak spíš pro děti dobře vybavené Rakousko, s hřišťátky v horách, vybavenými cyklostezkami apod. Jen ty lanovky takto na začátku května měly zrovna pauzu :). Ale poradili jsme si bez nich a je fakt, že bychom asi vyjeli do zóny sněhu, kdežto my jsme hltali každý náznak jara a tepla, a těch náznaků naštěstí bylo dost. A také jsme si užívali mimosezónního klidu s malým množstvím lidí.

Jak znám dobře střední Itálii, tady jsem byla překvapená, jak moc je vlastně tento region ještě německý, včetně používaného jazyka a nápisů na cedulích. Historie trochu napověděla, proč tomu tak je, k Itálii se Alto Adige připojilo až po první světové válce. Taky jsem si vlastně až poslední den spojila, že je to kraj, kde našli Ötziho, a že leží v muzeu v Bolzanu kousek od nás. Místo mumie jsem ale s dětmi navštívila poslední den radši vláčkové muzeum, což je sázka na jistotu, z mumie by mohli mít ti mí citliví maloši ještě nějaké ujímání.

A tak jsme se na týden ponořili do severoitalské krajiny a nakonec jsme každý den dopoledne vyrazili na výlet a večer se vrátili, uvnitř o kousek bohatší z té krásy kolem. Itálie je tak rozmanitá! Počasí nám dost přálo, užili jsme si teplé dny, na začátku nám slunce spálilo nosy a ke konci se z předpovídaných celodenních dešťů vylouplo jen pár přeháněk.

VÝLETY

Nad vesnicí Rumo jsme se prošli kočárkovou cestou "Giro del lez" mezi rozkvetlými pampeliškami a výhledy na štíty s trochou sněhu na špičkách. Děti po cestě obdivovaly mravenčí cestičku, foukaly do pampelišek a dcerka zapadla do vodní nádržky půl na půl metru hlavou dolů (ups…naštěstí se nic nestalo). Ve vesnici mají krásné hřiště, kam jsme posléze zašli a přivezli tam dětem nanuky.

Měli jsme chuť vylézt i na nějakou pořádnou horu, když bylo tak pěkně, a tak jsme vyjeli do Gampen pass a šplhali jsme se opravdu strmým chodníčkem vzhůru. Děti to bavilo, byl to pro ně docela lezecký terén. Nakonec jsme v půlce cesty vyhlásili náš vrchol, k původnímu bychom se propracovali už hodně pozdě a nevěděli jsme, jak by děcka zvládly cestu zpět. Děti si zahorolezčily na "vrcholovém balvanu" a hurá dolů.

Další na řadě bylo jezero. Ač je Lago di Tovel přezdívané "rosso" (= červené - díky řasám se dříve opravdu každé jaro zbarvovalo do červena), nás ohromila spíš jeho smaragdová barva. Po obědě na plážičce jsme se ho jali obcházet. Překvapila nás zábrana s nápisem, že obcházení je zakázáno a lézt na obnažené břehy je absolutně zakázáno (hm, dva stupně zákazů…). Po rozmluvě s místňákem v restauraci jsme se dozvěděli, že ten první stupeň zákazu nebude tak žhavý a tak, po vzoru dalších Italů, jsme si to jezero taky obešli. No i ten druhý stupeň zákazu jsme po váhání porušili, stejně jako další lidé okolo… (tady už to připomíná spíš Itálii než to vzpomínané Rakousko). Co vám budu povídat, voda byla pěkně studená :-).

V neděli jsme se vydali skalní stezkou, kterou vedl kdysi v dávných dobách akvadukt, ke klášteru San Romedio. Bylo i velké dusno, na které děti po zimě nebyly zvyklé a "brblaly", že je jim horko, ale jen, než jsme vešli do skal. Sic mi Italka v baru řekla "kdo by v neděli chodil do kostela, tam moc lidí nebude", ale pár návštěvníků tam bylo, naštěstí snesitelný počet. Naší dětskou výpravou jsme vzbudili pěkný rozruch, až takový, že dvojice Italek koupila všem 8mi dětem lízátka a další okolo "áchali", jak jsou ty naše děti roztomilé. Společná jízda všech 13ti členů výpravy zpátky na parkoviště 8mi místnou dodávkou byla poslední třešnička povedené neděle.

Další den jsme zahájili s představou, že si konečně užijeme i Italského jídla v restauraci. Tento moment byl tedy jediný, kdy na nás nebyli Italové příjemní. Z jedné naprosto prázdné restaurace nás vypoklonkovali ještě před usazením s tím, že za chvilku bude celičká obsazená (kdo ví, kde byla pravda) a ve druhé na nás číšník dost nepříjemně tlačil, že si musíme ihned objednat, protože jinak nestihne oběhat všechny ostatní hosty. Nevím, jestli si dovoloval na ženy s dětmi, nebo co bylo špatně. Každopádně po objednání už se to uklidnilo a jídlo měli moc dobré. Stejně jsem to ale musela trochu vydýchat. Pak jsme jeli na kočárkovou cestu zakončenou hřištěm a 2,5 km dlouhým tunelem pro pěší (tou dobou zavřeným).

Poslední výletový den jsme nabrali všechny koloběžky a odrážedla a jeli se projet na vymazlenou cyklostezku. Výkon jsme završili pořádným Italským gelatem a já jsem s dětmi prolezla ještě soutězku, co mají uprostřed městečka Fondo!

Sakum prdum spousta zážitků, utvrzení malých i velkých přátelství, nasání tepla a sluníčka, milá setkání s místňáky, příležitost k použití milované Italštiny a objevení dalšího koutu Itálie. Děkuji za vše! Klepu na vše okolo a uvnitř sebe, ať to nezakřiknu, ale syn začal tyto hromadné akce s přehledem dávat a užívat si je, což je pro mne velká satisfakce. A hle, opravdu se ty podmínky mateřství mění... Tak ať mu to vydrží! Těším se na další výpravy!