Puťák s tříměsíčním miminkem

Poté, co jsem se trochu oklepala z šoku, že je na mě nějaký lidský tvor tak moc závislý (tj. byla jsem krátce po porodu prvního dítěte), jsem si řekla, že:

1. Asi nějak půjde žít dál a udělat za den i něco jiného, než se jen soustředit na naplňování potřeb syna

2. Zkusím alespoň pár procenty žít podobně, jako před tím, než se ten lidský tvor narodil.

A tudíž má mysl ihned padla na výlety. V synových dvou měsících jsme se z momentálního nápadu zvedli a ještě ten den, co jsme si zamluvili ubytování v Krkonoších, jsme tam byli. Byl to náš první větší výlet mimo domov i se synem. První den jsme šli procházku po hřebeni a druhý den jsme dokonce vystoupali Obřím dolem až na Sněžku. Ten výlet byla taková naše zkouška, jak to půjde. A ono nevypadalo, že by to tomu "uzlíčkovi" nějak vadilo. Většinu dne prospal v šátku. U Slezského domu jsme zaslechli dnes již legendární hlášku náhodného kolemjdoucího směrem k mému muži, který zrovna nesl syna v šátku – "Ty vole, neříkej, že tam má dítě".

Namlsáni z Krkonošského výletu jsme se rozhodli, že tedy zkusíme puťáček. Malinký, vyzkoušet si jedno noční přespání, v Novohradských horách. Když měl syn 3 měsíce, už byl červen a bylo teplo. S nervozitou i těšením jsme vyrazili z boční lesní cesty, kde jsme zanechali auto, směrem k vrcholu Myslivna. No dobře, nervózní jsem byla asi jen já, muž byl v klidu :). Pořád jsem kontrolovala, jestli v šátku dýchá, je mu teplo nebo zima a podobně, ale vypadalo, že ani na puťáku se pro něj nedělo nic zvláštního, prostě se nesl. Zpětně viděno, jsou to ty nejlepší podmínky pro puťáky, ti novorozenci, ale maminky na to nejsou připravené :).

Za večera jsme došli na vrch Myslivna a překvapila nás tam chata a skupina lidí. Protože ale po chvíli odjeli, rozhodli jsme se stanovat tam, na krásné travičce s loukami, lesy a skalkami okolo. Naštěstí jsme postavili stan včas za světla, protože se soumrakem přišel nájezd muchniček a nedalo se venku vydržet. Muž chvíli statečně odolával, ale pak dost pokousaný zaplul k nám do stanu.

Ještě jsem byla v začátcích mateřství a tak jsem si vzala na noc do spacáku dokonce obyčejnou úplně neoutdoorovou kojící košili, protože jsem si to neuměla představit jinak. Začínající maminky - vybavte se nějakou klidně zvláštní věcí na puťák, jen ať jste psychicky v klidu. V noci bylo opravdu teplo a tak mohl syn pít mlíčko a zima mi přitom nebyla. (Jinak jde ale spát a kojit ve spacáku i v chladu, když máte kojící mikinu. V poloze na boku a vystrčíte jen spodní ruku a prso, vše ostatní lze nechat kompletně ve spacáku, klidně i s hlavou.) No, a ač bylo teplo, stejně jsem celou noc kontrolovala, jestli synovi není zima, asi úděl matek…

Ráno, ještě než jsme usušili plachtu stanu, a tudíž bylo zřetelné, co jsme tam dělali, přijel jeden pán z té včerejší skupiny lidí. Naštěstí nám nevynadal, dokonce řekl, že jsme měli říct, že tu chceme spát, že je správce té chaty a šel nám to ukázat dovnitř. No kdybychom věděli o muchničkách, asi bychom jí využili, zas bychom si ale nevyzkoušeli stan se synem…

---

V Novohradkách jsme pak udělali ještě pár výletů nalehko. Trasu puťáku již po 5ti letech nejsem schopna úplně zrekonstruovat, do Novohradských hor občas jezdíme a splývají mi různé výlety dohromady. Rozhodně jsme tedy byli na vrcholu Myslivna (ZDE) a pak prošli Pohořím na Šumavě (ZDE), a vykoupali jsme se i se synem v Pohořském rybníce (ZDE). Celé Novohradky velmi doporučuji, klid a silný Genius Loci na vás určitě dýchne. Pohoří na Šumavě má pohnutou sudetskou historii, na torzo kostela navazuje nově zrekonstruovaná část a poslední roky se v této dříve vysídlené obci znovu objevuje život. Pro další Novohradské tipy mi případně neváhejte napsat.

Píšu tento článek hlavně jako povzbuzení pro nově nastalé maminky s malými miminky. Že se to dá, že to je v klidu a dost pravděpodobně jsou to nejlepší výchozí podmínky pro puťák :). S rostoucím dítětem se mohou s postupujícím časem horšit, i když je to samozřejmě individuální, zase se nenechte vystresovat. Pro mne zůstává největší výzva v tomto případě v psychice maminky (no vlastně i v jiných případech, že…). Tak pokud vás to láká, třeba vám toto vyprávění dodá trochu kuráže opravdu vyrazit!

P.S. Jo a pozor na tělo rozvolněné po porodu, jsem pro lehounké postupné zapojování, puťáčky mohou být opravdu malinkaté pro dodání odvahy, nebo si vyzkoušet pro začátek jen přespání třeba na zahradě :). Já jsem nadšeně vyrazila na běžky pár týdnů po porodu dcerky, sic to nebyl první porod a tak bylo tělo už asi použitější, no ale stačila 2x půlhodinka a jela jsem s oteklým ramenem do Motola, protože zapojení středu těla bylo ještě nulové a rameno tahalo všechno… Ale každá máme těla jiná, třeba to vaše je připravené, stačí jim naslouchat.