Přespání v autě a návštěva Botanicu

Někdy se člověk velkých výletů zalekne nebo na ně nemá čas. Nemusíte zoufat, řešení je prosté, i mikrovýlety můžou být dobrodrůžo. Na mikrovýletech se dá vyzkoušet způsob cestování, kterého se třeba jinak obáváte, ale na jednu noc to při nejhorším vydržíte. Můžete si říct, že kdyby něco, jste blízko od domova a postupnými krůčky se v osmělování propracovat až k výletu velkému. Taky je výhoda, že může vzniknout spontánně a nevyžaduje moc příprav. Tak to bylo u nás.

Děti trávily den na severovýchod od Prahy, u dědy a babi na chalupě. Navečer jsem je měla vyzvednout a když už jsem jela takovou dálku (cca hodina), napadlo mne, že si uděláme večer přespávačku v autě kousek odtamtud a další den zajdeme do blízkého Botanicu. Naše auto jde s pomocí malého dodělaného podstavce rozložit na plnohodnotné 2 místa pro ležení (a ve spoustě aut to jde i bez podstavce).

Mne teda dřív spaní v autě hodně lákalo – ta představa svobody, že jen tak pojedeme, nevíme kam a pak někde zastavíme jen tak a přespíme. Párkrát jsem to podstoupila, třeba při cestě do Itálie se synem (ČTI ZDE) nebo s kamarádkou v kempu. Ale trochu se koriguju. Protože v realitě to funguje tak, že se moc nevyspím a na nových místech jsem za šera nervózní a cítím se nejistě. Ač se mi nelíbí, že to tak mám, tak už si to přiznávám a trochu to promýšlím. Mne pomůže pečlivé vybrání místa dopředu kdy si představím, jak se tam asi budu cítit a taky přesně toto postupné otrkávání "za bukem".

Vybrala jsem velikou louku na parkování u jezera Sadská a dobře jsem udělala. Byla přehledná, byli v přírodě, mohli jsme se jít čmáchnout 2 minuty od auta a dokonce tam byly i Toiky. Pro mne bylo důležité, že tam po příjezdu byl s námi ještě jeden karavan. to dopředu nevymyslíte, ale přistihla jsem se, že jsem hned klidnější. Člověk má pocit, že v tom není sám, a že kdyby něco, tak tam někdo je.

Noc byla klidná a děti měly parádní dobrodrůžo. Tak jsem se namlsala, že by to za určitých podmínek třeba zase šlo a mohli bychom to opatrně zase dát více do provozu. Oproti předchozím pokusům nám pomohlo vytunění - hezky jsme ucpali všechny díry okolo sedaček a tak bylo vevnitř fakt útulno, měli jsme krytku na přední sklo a tak větší soukromí a měli jsme na zadních okénkách síťky přes celé okno. Takže jsme mohli větrat a člověk měl pocit, že je tam ještě nějaká bariéra a nemůže tam jen hned tak někdo strčit ruku (může :D ale jak víme, jde většinou, nebo alespoň u mne, o pocit a ne o realitu :D).

Další den po vyčmáchnutí a snídani na dece jsme jeli do Botanicu. To je česká rodinná firma, která vyrábí hlavně mýdla, své esenciální oleje a v Ostré u Lysé nad Labem mají velkou bylinkovou zahradu a vytvořené středověké městečko s dílničkami pro děti. Moc doporučuju! Děti si razily minci, vyráběly papír, rýžovaly zlato, vyrobily si loutku, smotaly provaz a já nevím, co ještě. Já bych si při příští návštěvě chtěla v klidu projít ty veliké krásné zahrady (to se ale trochu tluče s přítomností dětí :) )

Při cestě domů děti krafaly, že ještě někam chtějí a že to byl tedy krátký výlet. Tak to je dobrý výsledek, když chtějí jet ještě / znova! A další plus mikrovýletů – ani nestačí krafat, kdy už pojedem domů :).

Takto v létě za slunného pěkného počasí jsme ani nepotřebovali žádné oblečení, které jsem pro jistotu vzala s sebou. Jen pyžama, večer i ráno bylo tak teplo, že šlo nosit ještě/hned kraťasy a tak obsluha v tomto směru byla opravdu easy.

Jak to máte vy, spíte taky někdy v osobním autě? A jaké u toho máte pocity? :-)