La Volavčí Lužické hory

7 maminek, 1 tatínek a 11 dětí se vešlo do 7mi pokojíčků na chatě v Lužických horách. První ofiko La Volavčí víkend! Děti si vytvořily rychle skupinky na hraní, někdy se stlupily do jedné tlupy a nejednou tím ulehčily postup vpřed na výletech. Nevím jakto, ale - 1. v obou dnech jsme i v takovémto počtu účastníků odcházeli z chalupy v domluvený čas a nikdo se nezpozdil a taky - 2. byl na chalupě pořád pořádek, umyté nádobí a společný úklid raz dva. Partička snů, moc vám děkuji :-) ! Pro mne moc příjemný a pohodový víkend s opékáním buřtů, legendou o žábě na vrcholu Luže, večerním povídání bez dětí, zdoláváním skalního města s dětmi :D, se zastávkou na zmrzlinu, otevíráním okenic po celé chalupě, trháním několik metrů dlouhého rákosu a se spoustou dalších zážitků.

A kudy jsme to šli? Pokud se ocitnete v těchto končinách, kromě české části Lužek se určitě stojí za to podívat i do Německa. Je tam skalní město, vyhlídky a mezi nimi občas i nějaká "fíčura" pro děti. My jsme měli dojezd z chalupy asi čtvrt hodinky na bezplatné parkoviště na začátku Kurort Jonsdorf a odtud se jde asi jakkoliv promotat skalním městem dle toho, kolik času tam chcete strávit a jak zdatné máte turisty. My jsme zvolili závratnou trasu 4 kilometrů ZDE, vzhledem k tomu že je terén nahoru dolů a nejmenší ťapající byli cca 2,5 letí caparti, bylo to akorát. Mezitím samozřejmě zastávky na vyhlídkách, odpočívacích místech na svačinky a taky na pumptracku po cestě, kde malí účastníci narozdíl od svých rodičů naběhali další kilometry. Nám to tedy na pohodové vyplnění dne se začátkem v půl 11 a následnou zastávkou na zmrzku a ohněm na večeři akorát stačilo. Když by se ale nešlo v tak velké skupině, na skalní město by stačil půl den a pak ještě stojí za to spojit to s místní úzkokolejkou, po které jezdí parní mašinky nebo s návštěvou "orlí" restaurace Berggasthof Nonnenfelsen, ke které vede ferata.

Další den jsme udělali půldenní okruh na vrchol Luž ZDE. Děti byly motivované žábou na vrcholu, která střeží poklad a většina z nich opravdu ťapala. Na vrcholu je zdarma přístupná rozhledna, na které teda parádně fičelo. Cestu dolů jsme zvolili poněkud netradiční pěšinku přímo po hranici, která není značená. Nu, je docela strmá a na napadaném listí to v kombinaci s některými barefootovými dětskými podrážkami docela klouzalo. Pro některé děti parádní dobrodrůžo, některé se bály, ale zvládli jsme to. Tak asi záleží, co máte za typ dítěte :-). Trasa se dá prodloužit ještě na NS Obnova mokřadů na brazilce případně na Krkavčí kameny, ale vzhledem k tomu, že jsme chtěly jít ještě na oběd a pak uklidit chatu a v klidu odjet, byla to porce tak akorát.

Lužické hory stojí za další prozkoumání, z dřívějších výprav sem se mi líbil například Tolštejn, Křížová hora u Jiřetína pod Jedlovou či by se dal udělat výlet na Konopáč i s popovezení vláčkem.

Každopádně já moc děkuji všem, kdo jste s námi jeli a udělali tak moc příjemnou atmosféru kamarádů okolo nás! Těším se, že se zase spolu někam vydáme!