Přiznání ega!
Víte co, chci vám tady přiblížit, jak to bylo na začátku, než jsem spustila La Volavku.
Snila jsem o tom fakt léta. Pořád jsem si představovala, jak dávám na web tipy na výlety, fotky z výletů a prostě to, co dělám teď. A pořád jsem čekala. Na co? Pořád jsem čekala na to, až za tím nebude žádné ego.
Viděla jsem, že část mne to chce proto, že to chce ukázat světu, co všechno jsme zvládli a dokážeme. Že chce konečně taky ukazovat, jako ostatní ženy, nějaký svůj projekt. Že si mne taky bude moct konečně někdo zařadit, co vlastně dělám, co tvořím a co dokážu.
No, léta plynula a to ego za tím nemizelo :D. Až mne jednoho dne osvítilo a řekla jsem si, že na to půjdu z druhé strany. Prostě jsem si přiznala, že za tím to ego taky je a že to tak MŮŽU mít. Přestanu na sebe tlačit, že bych za tím projektem vůbec ego mít neměla. To bych se totiž nedočkala nikdy, bohužel jsem ještě k osvícení nedošla, ač o něm snívám… :D.
S přiznáním si, že nějaká má část taky trochu chce prostě ukázat ty naše pěkné výlety přišla velká úleva a najednou to otevřelo možnost ten projekt doopravdy zrealizovat. Snažím se to v sobě krotit, mírnit příspěvky v duchu "jsem skvělá a vy na to koukejte". Ale že by mi nějaký takový neudělal dobře, to bych kecala :D. A snažím se to vyvažovat různými patáliemi a těžkostmi, co se nám taky dějí, a uklidňovat vás, že jsem úplně normální máma, tak jako bych potřebovala uklidňovat já, když občas čtu o někom jiném, co vše dokázal.
Takže to beru jako takovou hru, vytvářím vám a sobě pocit že jsem taková "správňačka". Ale je to asi v pořádku, když to bereme jako hru a já se s tím nijak extra neztotožňuju. Chci vám tedy tímto sdělit, abyste to i vy nadále brali s lehkostí, co tady občas plodím, pamatovali na to, že obrázek o mne máte ve své hlavě a taky tímto říkám, že i trochu mého egíčka za tímto projektem je.
A tímto vás taky nabádám, jestli máte takový podobný stav, že byste rádi něco udělali, je to vaše vášeň a srdcovka ale zároveň je tam i kus ega nebo nějaká chlubivka, i tak běžte do toho. Třeba s přiznáním sobě, případně okolí, že to tak je. Mně to přineslo už tolik dobrého, ten projekt, tolik milých setkání a znovu-propojení se starými známými! Jsem za to opravdu vděčná.
Nemám nějakou vizi, jak to bude dál. Od září začnu ještě více pracovat, jedno dítko bude ve škole, ale mám chuť a další nápady, co bychom mohli tvořit. Mám pocit, že podobu toho formuje sám čas, jak se nám vyvíjí a mění časové možnosti a taky jak mi realita sama řekne, co z toho, co jsem si namyslela, je pro mne vhodné a co ne :D. Učím se to poslouchat.
Jedna z věcí totiž je, namyslet různé akce, co by se daly… to já umím velmi dobře, jsem takový plodič nápadů. No a druhá věc potom ale je, jak se v tom já nebo děti budeme cítit, jestli je to už přes hranu někoho nebo jestli by nám v tom vlastně bylo dobře. Tudíž některé nápady zrají a já čekám, jestli jejich čas přijde či nikoliv. Dokud/ pokud to nezacítím, prostě to nechám být, to jsem dřív určitě tolik nedokázala... Tak jo, asi to bude už ten věk :-).
Děkuji, že mne slyšíte :-)