Jak to chodí na La Volavčích výletech?

Už jsem párkrát zaslechla, že se obáváte, jestli výlet zvládnete, jestli nám budete stačit, že zůstanete vzadu atd. No já vás všechny neznám, takže ručit sto procenty nemohu, ale zatím na žádném výletu nikdy nikdo vzadu sám nezůstal, když nechtěl .Podle počtu účastníků, živnosti a spolupráce dětí se náš peleton přirozeně většinou roztrhá na drobnější skupinky, které se snaží podobným tempem postupovat vpřed. Většinou však není problém mezi nimi volně přecházet.

Pokud se sobě vzdálíme, býváme v kontaktu alespoň vizuálním, když ne sluchovém, a jednou za čas první na ostatní prostě počká, pokud mu zrovna dítě neujíždí na odrážedle plnou parou vpřed.

Já mám k tomu ještě syndrom z průvodcovaní všechny "ovečky" nahánět dohromady, čekat na poslední a čekovat, zda se mají všichni dobře . Snažím se ho vypínat, ale moc mi to nejde...:-)

Vždycky se dá domluvit, kdo na nás kde počká, nebo my na něj. A trasy doteď byly opravdu krátké právě proto, abychom se nesedřely a mohly si aspoň trochu povídat, pokud bůh dětské pozornosti dá a přesměruje ji na chvilku jinam, než na maminku. Docela mu ale nahráváme dalšími dětmi okolo, takže si většinou i dobře popovídáme . Což matky na mateřské většinou co? Potřebují.

A tudíž kdo se bojíte, nebojte se, nebo bojte se a překonejte strach a - klidně přijďte . Mám pocit, že si prostě pomáháme, nebo se o to v rámci našich kapacit alespoň snažíme :-)