Cyklistické výletní tempo

V září jsme ze školky jezdili na kole. Můj syn vždy nasazuje vražedné výletní tempo. To znamená, že s jeho průměrem kol a jeho volnošlapem je to opravdu pomalé. S mým průměrem kol a dcerou v sedačce tak často přichází zkouška balancu, mé přední kolo a řídítka se mi často rozkomíhají nalevo a napravo, jako bych chtěla udělat na zemi zmijí čáru.

Snažím se seč můžu na to naladit. Vždy po chvíli mu řeknu, ať do toho trochu šlápne nebo ať udělá "turbo", pokud mám ještě sílu být trochu hravě podporující a pohár mé trpělivosti z hlemýždího tempa ještě nepřetekl. Syn docela bez protestů opravdu zrychlí. Ale na chvilku. Připadám si, jak kdybych si posílala hračku na setrvačník - udělá Hrrrrrrrrrrrn drn drn drn - drn - drn - drn --- drn --- drn --- drn ... a je zase na svém výletním tempu . A já po chvíli opět popostrčím hračku...na princip už jste asi přišli.

Trochu jsem na to vyzrála, že si nahodím hodně nízký převod a šlapu hodně lehce. Ale pokud jste si mysleli, že sportovním maminkám se rodí sportovní děti, tak existuje pár příkladů, které to vyvrací. Vypadá, že se mezi ně trochu řadíme. Tento seriál bude asi na pokračování :D.

Máte taky výletní tempa? V cyklistice nebo v něčem jiném? Pokud ano, hodně boží trpělivosti nám všem