Itálie - 3 děti, 2 mámy, 1 auto

O takovém výletě jsem snila dlouho předlouho. Jelikož mám v Apeninách už mnoho let přátele a místa mého srdce, pořád mě to tam táhne. Jela jsem tam před 4mi roky se 6timěsíčním synem a pak plynuly roky, přibyla dcera a já pořád přemýšlela, kdy znova. A ono se to na podzim roku 2022 poštěstilo! Dost jsem před výletem váhala, zda se mi to vyplatí, se synem jsme poslední dobou měli spíše horší období a byl taková divoká karta výletu. S kamarádkou jsme ještě před cestou udělaly zásadní rozhodnutí, které napomohlo cíli. A totiž netlačit na cíl. Jet podle dětí, dovolit si měnit plány v jejich prospěch, případně to prostě otočit už v Rakousku či zkrátit o dny, prostě jak bude třeba. Pohoda týmu se tak dostala na první místo, před cíl. A myslely jsme toto nastavení opravdu vážně, o cíli jsme se zmiňovaly zlehka a počítaly se vším možným.

Posádku jsme měly kluky 4,5 a 2,5 roku a holku 1 a třičtvrtě roku. Jeden další drobek se ještě ukrýval v kamarádčině břichu. Dělala jsem si srandu, že musíme jet teď, protože na jaře už bychom se s dalším děťátkem do auta nevešly.

Do našeho cíle to bylo cca 12h cesty a tak jsme vytipovaly předem místa a kempy, kde by se dalo přespat. Měly jsme ideální plán 3 dnů na cestě a poté dosažení cíle. Do auta jsem předpřipravila milion zábavy, a do kufru jsme sbalily celý cirkus, jak s oblibou říkám. S velkou slávou i napětím jsme vyjely a ono vám to šlo! Tak lehce, až jsme byly překvapeny! Po těchto zkušenostech považuju 4 hodiny za den v autě pro posádku za skousnutelnou dobu, vůbec nemám pocit, že bychom je nějak mučily. Ani ten tablet jsme moc nepoužívaly, většinou na poslední půl hodinku dojezdu.

Po prvním stanování u Villachu jsme teda byly překvapené, že ač jsme od rána plynule pracovaly na snídani a následném balení, vyjížděly jsme z kempu v 11 hodin. Pozdější dny jsme pochopily, že to je náš obvyklý čas výpravy (i na výlety). Ono totiž plynulé snídání a balení spacáků a stanů je neustále přerušováno něčími bobky, bahněním, nepochopitelným svlíkáním, sporem o koloběžku, potřebou se pomazlit, napít, lézt do auta v ubahněném oblečení, ztrácet botičky a další malé kulišárničky. Takové normální balení s dětmi. Co vám budu povídat, za ty 3 dny jsme opravdu dohopkaly do cíle! Přes den jsme většinou vyjely a jely tak 2,5 hodiny (i víc) kdy se mladší dva prospali, pak jsme udělaly delší přestávku a pak jsme tu hoďku a půl dokleply. Obvykle jsme přijížděly kolem půl 6 či 6té (i z výletů).

Pak jsme si užily 4 dny u české kamarádky zrovna s malým miminkem a 4 dny na Italské farmě, obojí v zóně Monti Sibillini. Je to tam prostě ráj, málo lidí, nádherné dvoutisícovky, italská kafíčka a gelata, interakce Italů s dětmi...taky bohužel zóna stále hodně poznamenaná po zemětřesení 2016, ale místňáci se drží, budují a obnovují. Tak jsem se podívala do městečka Camerino, kde jsem před deseti lety studovala (splněný sen!), vyšla s dětmi na Tre Vescovi 2092 m n.m. (splněný sen!), kde syn hýřil hláškami jak se máme a jak ho krajina nabíjí (pro něj opravdu neobvyklé ale pro maminku velmi nabíjející), děti si hladily miminko, honily se u Lago di Fiastra, stavěly koleje pro vláčky, pokreslily kamínky, zpívaly "jak si vlastně povídáte", a čuraly a kakaly (hláška syna na dotaz co jsme dělali). Na Italské farmě jsme předaly slivovici a jiné dobroty, uvařily jim hovězí s omáčkou z českých povidel, koukaly jsme se na zvířátka (kterých se mé děti spíš bály), prošly jsme se po okolí a udělaly výlet k sirným pramenům a na náhorní planinu Castelluccio. Uf, toho bylo! Syn od třetího dne na všechny Italy, co na něj něco řekli v Italštině, odpovídal "Si" a "Ciao" a byl s tím spokojen.

Jako, já jsem těch 14 dní jela na 150%, to zas jo! A zážitečky si pamatuju hlavně ty dobré, co mě na milion procent nabily zpátky, naštěstí... protože to byli pořád ty samé děti žejo. Ale jak už tu vícekrát zmiňuji, mám dar ten, že na výletech mě to dobré většinou nabije na víc procent, než špatné vybije a pak si jako zázrakem pamatuju tu výslednici a vzpomínám na to pozitivní. (Asi proto nepoučitelně lezu do dalších a dalších dobrodružství).

Zpátky domů jsme doskákaly stejnou taktikou za 3 dny, V Itálii jsme spaly ve stejném kempu u móře a u Villachu jsme nakonec vzaly ubytování, protože pršelo.

Děkuji všem zúčastněným a tomu nahoře za takový zážitek!

Kdyby chtěl někdo podpořit místní svou návštěvou, chtěl jet na italskou farmu v horách krásných a turistů prostých, tak napište, předám kontakt!