6. - 9. den - CAMINO

6. den 3.6.2019, 1. Den Camina Oviedo - Valsera, 12,5 km

Julian přijel ráno z práce autem a hodil nás před katedrálu do Ovieda na začátek Camina. Začínáme! Projít městem bylo nakonec příjemné a ne tak dlouhé. Počasí je milosrdné!!! Je příjemná teplota akorát na kraťasy a není vedro! Velká úleva, tento týden by neměla být žádná vedra, takže dobré vyhlídky!

První úsek byl nad očekávání scénický a šlo se krásně, Lukáš usnul u Ondry a bylo pod mrakem a ušli jsme více než jsem čekala... samá pozitiva! Obědosváča v restauraci kde fakt nikdo se anglicky ani nesnaží mluvit, ale nějak to vykomunikujeme. Luky je v klidu, odpočinek.

Krasojízda pokračuje, objevujeme ubytovnu, kde je pouze jeden člověk, víc pokojů a vhodná kojící dvojpostel. Je to jasné, dnes zůstaneme zde. Na horizontu to vypadá jako by pršelo, tak nevíme, jestli bychom zmokli nebo ne... Ale toto je víc než ideál!

7. den 4.6.2019, 2.den Camina Valsera - Cabruňana, 20,2 km

Dnes už jsme začali od rána potkávat poutníky. Procházíme nádhernou kopcovitou mozaikovitou krajinou a Španělským venkovem s domácími zvířaty a zahrádkami. Lukýno je v nosítku v pohodě a pak u Ondry usne, ideal. Zvládneme ujít dopoledne 10 km a pak se zastavujeme u baru, kde se osvěžujeme bagetou a Lukýno má fontánku na cákání. Dnes je naštěstí taky pod mrakem a občas na 5 vteřin zamrholí, ideál. Cítím se na cestě moc dobře, v něčem úleva jen jít. Je pro nás paradoxně nejjednodušší jít (když se to Lukýnovi líbí). Při zastávce, když se Luky někde popelí, už vstupuje spoustu vlivů na co dávat pozor a co obstarat. Dojdeme v klidu do města Grado, kde si dává Luky hřišťátko. Ráno jsem měla prozření, ze kterého vypadlo, že "přijímám zda mi osud splní přání či ne protože nejsem dostatečně moudrá na posouzení, zda mé přání je pro mne to nejlepší".

Rozejdeme se na Lukyho předvečerní spánek za Grado ke kostelíku, kde bychom rádi stanovali. Výhled nádherný, sic všude samý beton, jedno místečko na stan nacházíme. Právě na terase siestujeme, když v tom sebou trhneme - zazvonil místní zvon! Je to taková rána a ještě k tomu po půl hodinách. Tak tady stanovat nepůjde. Přesouváme se do 1,5 km vzdáleného albergue, kde jsme úplně sami! Jakmile přijdeme, začne pršet...

8.den 5.6.2019, 3.den Camina Cabruňana - Salas, 20,3 km

Noc byla dlouhá, i když plná komárů. Vymotáme se zpět na camino a nasazujeme pláštěnky. Naštěstí pečlivě vybíráná kombinace nosícího ponča a nepromok klobouku pro Lukýna spolehlivě funguje. V městečku po cestě se osvěžujeme v cafeterii a pak hurá přes lesy cesty silnice do Salas. To je asi za 12 km, po 8mi by měla být nějaká benzínka s občerstvením, což se stane naším cílem. V Salas jdeme do nějakého fancy hipster private albergue ale mají pro nás samostatný pokoj a krásný výhled, kdo by nebral. Mám náladu se družit ale nějak se to nepotkalo, snad brzy jindy.

9. den 6.6.2019, 4. Den Camina Salas - Tineo, 19,4 km

Ráno v baru si dáváme Španělské sladké pečivo na snídani a opět jsme středem pozornosti. Obsluha přinese dětský podsedák na židličku, poprvé co se nám to stalo, Luky ale má jiný názor a chce se kojit. Jakmile se přicucne, přítomní policisti a popeláři přikývnou na souhlas. Paní za barem je tak milá, že mi při placení šoupne na cestu 2 banány.

Celý den se potkáváme s těmi samými lidmi. Nazvala jsem je pohodáři, nikam se neženou a máme podobné tempo.

Cesta krásná - vodopád, výhledy... po cestě potkáváme taliány a angličanky, se kterými se bavíme. Přes den chodí 5ti minutové deště, pořád nandaváme a sundaváme pláštěnky.

V Tineu vejdeme do hromadného albergue, vyjednám se španělskými "dědečky" postel u zdi, Lukáš je jimi opečován. Jdeme do centra, které je velmi zanedbané a jediná možnost se najíst je v hotelu, kde jsou ostatní poutníci. Večeře je nakonec fajn a dobrá, je tam pár lidí co jsme během dne potkali a povídáme s Němkami.

Na albergue si před spaním bere španělský dědeček Lukyho do postele a ukazuje mu něco na tabletu. Pak z toho Luky nechce usínat a dělá na pána cukrbliky, ale nakonec zabere a v noci se na to, jaké jsou podmínky, docela vyspíme, Lukyho zvládnu vždy ukojit dřív než by brečel. Nechápu, že v tolika lidech nikdo moc nechrápal, uf. Jupí, byla to taková zkouška, že i hromadné albergue nějak dáme.