19. - 21. den - CAMINO
19. den 16.6.2019, 14. Den Camina Castrelo - Ferreira, 7,2 km
V noci jsme naštěstí spali, uf. Luky se zdá už zdravý, já jsem dost taková malátná. Ani bych nikam jít nemusela, ale místo zas tak neinspiruje k pozastavení, rozhodujeme se popojít 7 kilometrů do pěkné albergue. Nejdříve si ale dávám ještě dopolední spánek. První kilometry jsou fakt náročné, cítím se opravdu oslabeně. Člověk má pocit, že když je to "jen" 7, je to na druhém konci vesnice. Nakonec jsme se nějak doplížili. Albergue jako stvořené pro odpočinek a nabyti sil! Vlastní ho holandský pár. Vzadu mají louku a posezení pod stromem a látkové křeslo na houpání, které se Lukymu moc líbí. Uvaříme si oběd venku na bombě a já jdu pak znovu spát. Navečer trávíme čas venku s Lukym capáním, houpáním, uklízením kolíků atd. Mezitím přicházejí další dnešní poutníci. Majitelé byli tak hodní, že nás zašili do vlastniho pokojíku, oficiálně nezkolaudovaného ale jinak vybaveného, přesně pro nás. Dokonce to vyjde tak krásně, že Luky těsně před večeří usne, užíváme si poklidné večeře, já tedy asi tak do půlky než se vzbudí. Pak bohužel už se jen budí a budi, celou noc...
20. den 17.6.2019, 15. Den Camina Ferreira - Melide, 20,1 km
Po ne moc zdařené noci jsme si nejdřív mysleli, že si dáme ještě den oraz, já se doléčím atd. Jenže na rozdíl od včerejšího dne, kdy bylo krásně slunečno a teplota akorát, dnes drobounce mrholí a je mlha. Bez pobytu venku si den tady nedovedu představit a tak jsem se bleskově rozhodla, že už jsem zdravá a zkusíme dojít 20 km do města Melide. Cesta jde pro mne nad očekávání dobře. Místo toho, abychom byli na místě, tak ujdeme v kuse snad nejdelší etapu, asi 14 km. V půlce nám vzbudí Lukáše nějaký překupník chleba, ale doklepneme to do nejbližšího baru. Zde mají místní babky sněm a ani tady neujdeme pozornosti. Jsme nerozhodní, zda bookovat nějaký albergue a jaký, nakonec jsme skončili v prvním hromadném, zdá se pěkný, jen bez vařiče. Večeři ze supermarketu ohřejeme v mikrovlnce a dáme si jí na moc pěkné zahrádce s posezením. Ondra si šel lehnout a já jdu s Lukášem na místní hřiště, je tam teď hromada dětí, Lukáš capká a pozoruje. Večer usínáme na alberue jen s jedním člověkem a to je ještě za rohem! Máme Velké štěstí. Sice v 11 začal nahlas telefonovat, ale naštěstí šel ven, když jsem mu to naznačila.
21. den 18.6.2019, 16. Den Camina Melide - Arzua, 14,2 km
Na Caminu začalo být hodně lidí poté, co se v Melide setkalo Camino primitivo s Frances. Má to úplně jinou atmosféru a energii, je tu moc lidí a musím si na to zvykat a krotit nelibé pocity.
Zastavujeme na kafe a dortík a zamlouváme si díky nově stažené aplikaci Buon Camino pokojík v Arzúe. Je sranda, že jsme si jí stáhli těsně před koncem, ale možná, že to bylo svobodnější a dobrodružnější. Korejec o ní několik dní nazpět řekl "it tells you what to do...", což je trochu děsivé.
Po příchodu do albergue nikdo z domácích není, ale otvírá nám ubytovaný Ital. Naštěstí se za chvíli dovoláme a dostáváme supr pokojík. Ubytování je přestavěný rodinný dům. Vaříme oběd z nákupu. Lukýnko je nějaký prožívačný, chtěl by aby ty lidi nechodili kam chodí, chtěl by chodit do dveří kam nemůže atd a doprovází každý špatný výsledek pláčem. Začíná to být supernáročné. Do toho já přemýšlím, jestli to nějak nesouvisí s ťapáním ve kterém mu pomáháme a jestli děláme dobře atd. Hard moment!
Cítím přetlak a vyjednám si navečer chvíli pro sebe a jdu na procházku. Jen tak "náhodou" potkám cestou kostel a když do něj vlezu, je zrovna mše pro poutníky! Přitahuje mne soška madonny s ježíškem. Dnes je úplněk a já dostávám menstruaci a nějak cítím ženská témata. Mše mi nějak uleví, i ten kostel, i ta madonna...završí to ovšem nějaká Španělská babička, která mne cestou k východu zastaví, něco mi povídá a dává mi do rukou karamelku... Cítím to jako boží znamení a vracím se klidná zpátky ke klukům. Spinkáme.