13. - 15. den - CAMINO
13. den 10.6.2019, 8. Den Camina El Salto - Castro, 10,3 km
Ráno se probudíme na hotelu u nádrže. To místo má zvláštní energii, obrovská masa zadržované vody v opravdu hlubokánském údolí se strmým svahem, pobořené baráky ústraní a opuštěný starý důl. Na jednom svahu spálený les. Ráno si při snídani namočí Lukáš capáčky do brazilčina kafe. Pak se v klidu balíme a jdeme do Granadas de Salime. I dnes nám vychází kratší etapa a tak se vykempujeme na 3 hodiny na dětském hřišti, kde uvařím na vařiči oběd. Konečně něco jiného než bageta nebo smažené brambory a vajíčka. Dokonce si najdu čas na malování, což kromě včerejška zatím nebylo. Odpoledne lechce doklepneme několik kilometrů k příjemnému albergue. Jsou tu krom Brazilky zas úplně noví zajímaví lidé. Luky začíná brazilku milovat, máme dokonce pár minut, kdy je pouze s ní. Až to trochu krotím, kolikrát chce za ní a jak moc! Večer v poklidném duchu, dlouho uspávám, ale tentokrát mi to nijak nevadí.
14. den 11.6.2019, 9. Den Camina Castro - Fonsagrada, 20,3 km
Lukyno vstává až v 8:15, a to už jsou všichni pryč a brazilka s Chorvatem odcházejí. Od rána je deštivo střídavě se sluncem, už to dobře známe. Když vysvitne, potíme se v pláštěnkách, jakmile je sundáme, začne pršet a je zima. Po vrcholu s dalšími větrníky zastavujeme v zapadlém místním baru, pán vypadá mrmlavě, ale přinese nám bagety. Luky sní celou tortillu - vajíčko s brambory. Používáme bublifuk pro pobavení a Luky se směje. Asi to pána za barem obměkčilo, Luly dostává na cestu buchtu. V dalším baru za 6 kilometrů je oproti očekávání klidňounký a zastávka na prolezení nefunguje, jen pozoruje lidi a nebo na nás uvolněně sedí. Jak jiné :). Dostaneme jako pozornost podniku 2 výborná grilovaná žebírka. Do Fonsagrady už to doklepneme, dnešních 20 km stačilo. Zvolený albergue je poloprázdný a paní nám ochotně dá pokoj, kde jsme sami. Má 2 malé děti a Luky dostává míč na hraní. Potkáme na albergue našeho Jihoafričana a dáváme s ním večeři, povídáme. Zítra bude dlouhá etapa, jdeme spát. V noci se Lukáš pořád budí a převaluje, těžká chvilka, už jsem naštvaná a unavená...
15. den 12.6.2019, 10. Den Camina Fonsagrada - O Cadávo, 25,3 km
Ráno má Luky obvyklé pobrekávání a já mám z noci nedostatek tolerance. Ještě že máme Ondru. Je mi líto Jihoafričana, který jediný zůstal déle a Luky by ho mohl rušit. Fonsagrada je jako Tineo město duchů, opuštěné zanedbané domy a zavřené obchody. Horko těžko najdeme bar na kávičku a asi v 10 vyrážíme. Opět nádherné výhledy, hory, příroda, krajina! Po 12 km zastavujeme u prvního občerstvení, takový bar v přírodě a po prvním nedorozumění nakonec zvládneme uvařit na vařiči těstoviny, mňam! Jsme v půlce, terén se houpá nahoru dolů. Po dalších 5 km zastavujeme u baru, kde jsou samí místní, vypadají jako hasiči a jejich asi 8 a okatě sledují Lukýna a hlasitě komentují počínání. Lukýno chodí s trek hůlkami a připadáme si jak herci ve filmu. Přijde mi to tak vtipné, že je jdu okatě vyfotit. Nakonec tam skejsneme dlouho, Luky zase dostane křupky a nám přinesou pozornost salám s chlebem. Spolu s kafem mne to nakopne na posledních 7 km, kterých jsem se bála, ale Luky usne a v klidu dojdem v půl 7 do O Cadavo. Máme zamluvený pokoj pro sebe vedle albergue, kde se sejdeme s brazilkou Suzanou. Paní domu je moc milá a je.u vytržení z Lukýna, ráda by ho chovala a říká, že ho klidně pohlídá, ať se jdeme osprchovat. Zní to super, ale Lukýno nechce. Jediného cizího, koho akceptoval je Suzana a s ní je to druhý extrém, chce pořád k ní, brečí, když jde z místnosti atd. Navečeřím se ve společnosti dalších poutníků, původní plán byl být tam s Lukym a nechat Ondru odpočinout, ale nejde se najíst ani povídat, tak volám Ondru, který se zdá býti po dnešní etapě unaven, ale zvládneme to a jdeme spinkat.